MÍSTA
Výstava obrazů ve Státním okresním archivu Semily, 4.3. – 15.4. 2016
Mnozí lidé si na svých cestách píší svůj cestovní deník. Zde zaznamenávají zajímavosti o navštívených místech, přidávají fotografie nebo skicují portréty lidí, které poznali.
Výstava malíře Lukáše Havrdy (1987, Jilemnice) s názvem Místa, je jeho osobním „deníkem“, ve kterém zachycuje architekturu a objekty, jež ho zaujaly a ovlivnily v posledních několika letech.
Na jeho nejnovějších plátnech a grafikách se objevují především, nikoli však výhradně, stavby typické pro kraj, kde se narodil a vyrůstal. Stěžejní část výstavy je tak věnována architektuře Pojizeří. Ve svém díle zachytil i její přirozenou dominantu, horský hotel na Ještědu z pera architekta Karla Hubáčka. Letos je tomu právě padesát let, kdy byl položen základní kámen pro jeho stavbu.
Lukáš sleduje i další stopy brutalistní architektury libereckého studia SIAL. Na jeho plátnech můžeme spatřit liberecký obchodní dům Ještěd či semilský kulturní dům architekta Pavla Švancera.
Dětství a rané mládí Lukáš prožil zde, v Semilech. Není proto náhoda, že se na jednom ze svých obrazů obdivuje technické dokonalosti Francisovy turbíny z vodní elektrárny Spálov.
Monumentálnost a jistá syrovost, to jsou časté inspirační body, ze kterých Havrda čerpá. I proto ho zaujal harrachovský skokanský můstek, Labská bouda či objekt pohraničního betonového opevnění. Do tohoto inspiračního okruhu nám také zapadá Berlínská zeď, jejíž fragment autor zobrazil nejen pro její kolosálnost, ale také coby symbol sevření dobou socialismu, kdy se výjimečný stav stával normalitou. Lukáš ve své aktuální tvorbě také reflektuje zážitky z cest po Evropě. Hranice mezi uměním a architekturou se zde téměř stírají, jak je patrné z pláten zachycujících bruselské Atomium či Baziliku Sacré-Coeur.
Havrda se však nezaměřuje jen na známé stavby, inspirací se mu často stávají místa, která oku na první pohled příliš nelahodí. Tak tomu je i v případě opuštěného koupaliště na ostrově Rhodos. Z obrazu polorozpadlé skokanské věže čiší nostalgie. Autorovi se podařila zachytit nálada zkázy, kdy si příroda bere zpět to, co jí člověk vyrval.
Na jeho dalším plátně se také objevuje Palác Svět. Kdysi výstavní konstruktivistický železobetonový činžovní a obchodní dům, který nejvíce proslavil Bohumil Hrabal, se stal smutným příkladem nepovedené privatizace a skrze autorův pohled námětem k zamyšlení, zda by to měly být pouze a jen peníze, co hýbe dnešním světem…
Aby si návštěvník výstavy mohl utvořit celistvý pohled na současné Havrdovo dílo, je nutné se zmínit o jeho dospívání a studentských letech. Ta prožil v Praze. Středobodem jeho tehdejšího života se mu stala Střední uměleckoprůmyslová škola, sídlící na Žižkově. Dalo by se s jistou nadsázkou říci, že návštěva této bohémské čtvrti plné nočního života se vším, co k tomu patří, vydá za několik razítek v cestovním deníku. I Lukáš tu během svých toulek objevil skryté poklady a nečekaný půvab genia loci. Přirozeně se tak ve své práci věnuje žižkovskému televiznímu vysílači. Stavbě, kterou slavný Ludvík Vaculík v jednom ze svých fejetonů navrhoval podříznout a strčit ji do Strahovského tunelu. Stavbě, bez níž si dnes panorama Prahy dokážeme představit jen stěží…
Když pozorujeme Lukášova díla, často narazíme na kombinaci pravoúhlých linií s rozptýlenými okraji. Balancuje tak po svém mezi realitou a objektivitou architektury a fantazií a subjektivitou umělce. Tohoto efektu Havrda dociluje mimo jiné za využití malířské technologie asfaltu. Ta mu také umožňuje dosahovat různé hrubosti povrchu a umocňuje velkoryse pojaté formáty obrazů.
Autor v současné době působí jako scénický výtvarník v České televizi. Zde při své praxi získal řemeslnou jistotu, jež je z jeho obrazů patrná. Ukázky některých jeho realizací pro ČT jsou k vidění na fotografiích i na této výstavě.
Lukáš do svých obrazů a grafik přirozeně projektuje své představy, nálady a aktuální rozpoložení. Jejich prostřednictvím tak nahlížíme nejen do jeho „cestovního deníku“, na místa, která si oblíbil a která ho ovlivnila. Skrze jeho díla jej také můžeme poznat jako člověka, jehož společnost nás v mnohém inspiruje a obohacuje.
Věřím, vážení a milí návštěvníci, že při prohlídce obrazů Lukáše Havrdy strávíte příjemné chvíle.
Barbora Rybárová, 1.3. 2016
